Jaký byl Louis de Funes?

Svědectví se diametrálně liší. Jedni hovoří o jeho nesnášenlivosti, druzí o jeho laskavosti. Jedni zdůrazňují jeho skrblictví, druzí velkodušnost.

Lidé v bretaňské vesnici Cellier, v níž roku 1967 koupil za pouhých 830 000 franků zámek Clermont, o něm hovořili jako o prostém, milém a snadno přístupném člověku. Kolegové herci už tak shovívaví nebyli. Jean Marais, s nímž Louis natočil tři díly Fantomase, o něm řekl: "Jeho talent je založen na špatné náladě. Nemám takové lidi rád. Se mnou se do opravdového konfliktu nikdy nedostal, ale na ostatní, kteří hráli malé role, byl protivný, a to ještě vážím slova. Nikdy jsem nepochopil, jak se tento herec druhořadých rolí mohl vyhoupnout mezi hvězdy."

Jean Gabin, který spolu s de Funesem vytvořil hlavní roli ve filmu Tetovaný, byl ještě nesmiřitelnější a ke svému partnerovi se choval s neskrývaným pohrdáním. Na Louisovu obranu budiž řečeno, že Maraisovo, a zejména Gabinovo herectví se od Funesova lišilo úplně ve všem, takže k souznění snad ani dojít nemohlo. Je ovšem fakt, že s de Funesem nevycházeli ani další herci a že ti, kteří si s ním rozuměli, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Skutečně dobře vycházel jen s Bourvilem, a zejména s Michelem Galabrum, který po jeho smrti prohlásil: "Louis byl pro mě jako bratr ...

V rozporu s tím, co říkají někteří lidé, byl velký profesionál, který respektoval herce obecně, a své partnery zvlášť ... Byl to náš národní komik. S ním mizí celá epocha, protože on se s ní dokázal identifikovat." A tak jediným člověkem, který by o Louisi de Funesovi mohl podat objektivní svědectví, byla jeho žena Jeanne. Ale ta mlčela už za manželova života a po jeho smrti v mlčení pokračovala.

Louis svůj soukromý život uzavřel za vysoké zdi. Na veřejnosti se ukazoval jen příležitostně, interview poskytoval novinářům jen zcela výjimečně a žádné scény ze soukromí nenaplňovaly stránky bulvárních časopisů. Svůj profesní život naprosto oddělil od života soukromého. S manželkou a dvěma syny, Patrickem a Olivierem, žil v cellierském zámku daleko od módního světa filmových hvězd. "V Cellieru jsem jen zahradníkem," řekl v jednom z nemnohých interview. Tady bylo jediné místo, kde si dokázal odpočinout. A ten odpočinek potřeboval jako sůl, protože tempo, s jakým se vrhal do nových a nových projektů, se stupňovalo.

Po úspěchu prvního Četníka následovaly další díly, po Fantomasovi další slavné filmy. Ale v roce 1974 přišel první infarkt. Pak se tempo přece jen trochu zvolnilo a v následujících devíti letech už Louis de Funes natočil jen šest filmů.